Vespa Balkan Trip 2017 (6. díl) – Chorvatskem napříč a s únikem

V Černé Hoře jsme si dali poslední rybí čorbu a za chvíli bez sebemenšího zdržení přejeli chorvatskou hranici. Pokecali jsme s rumunskými motorkáři, projíždějícími Balkán po velice podobné trase.

Asi deset kilometrů od hranice jsme se zastavili na krásné, skryté a na Chorvatsko vzácně písečné pláži Pasjača. Nekoupali jsme se, jen jsme ji chtěli vidět a stálo to za to. Na koupání nebyl čas, večer se blížil a my se museli ubytovat.

Přístup ke skryté pláži Pasjača
Přístup ke skryté pláži Pasjača

Vespaři v Bělehradě nám doporučili kemp Matkovica v obci Srebreno, jen pár kilometrů pod Dubrovníkem. Přijeli jsme sem kolem deváté hodiny, postavili stan, těsně před zavíračkou nakoupili něco k jídlu a pití v Konzumu (po posledních čtyřech zemích cenový šok), prošli se po pláži a šli spát.

Den 13
Úterý 1. 8. 2017 – Dubrovník

Ráno jsme se vykoupali v moří, zajeli si na snídani a pak vyrazili navštívit nejslavnější chorvatské město.

Dubrovník

Je jediným městem na východním pobřeží Jadranu, které v turistickém ruchu konkuruje italským Benátkám. A to byl taky důvod, proč nás – podobně jako Benátky – víc unavoval než bavil. Dubrovník je nádherné město, ale kromě turistů, kteří sem přijedou autem (nebo na vespách), sem také denně připluje několik obřích lodí; každá z nich vyklopí do města několik tisíc turistů. Hlava na hlavě, nedalo se tu hnout, ceny šílené i na Chorvatsko, všechno hrozně komerční. Překvapilo nás, jak je maličký.

Kolmé uličky Dubrovníku
Kolmé uličky Dubrovníku

Lída fotí Instaxem - Dubrovník
Lída fotí Instaxem – Dubrovník

Vydrželi jsme tu jen chvíli a jeli se vykoupat na malou FKK pláž (FKK znamená nudistickou), ukrytou v půli cesty mezi Mlini a Soline. Mlini sousedí na jihu se Srebrenem. Nudistická pláž čítala kromě nás čtyři nudisty a čtyři textiláky. Byla hodně kamenitá, ale byl tu božský klid a výhled na volné moře.

V podvečer jsme dostali nápad. Bosenská hranice byla jen 8 kilometrů od našeho kempu. Znovu jsme tedy opustili EU a dali si krásnou večeři za krásnou cenu jen kousek za hranicí.

Kamenné město a lesknoucí se dlažba
Kamenné město a lesknoucí se dlažba

Cestou zpátky jsme navštívili Dubrovník znovu. Noční města mají jiné kouzlo a ani Dubrovník tentokrát nezklamal. Lidí tu bylo pořád hodně, ale nebyla to taková tragédie, jako ve dne. Při příjezdu jsme zažili opravdovou skútrmánii, tolik skútrů jsme snad nikdy nikde nepotkali – s výjimkou vespa srazů. Všechny skútry, stejně jako auta, ale končily před branami města. Stejně jako v Benátkách ve městě vozidla nepotkáte.

 

Den 14
Středa 2. 8. 2017 – Srebreno -> pramen Buny -> Mostar

Večerní výlet přes hranice v nás probudil nostalgické vzpomínky na krásnou a milou Bosnu a Hercegovinu. Ráno jsme přehodnotili plány, opět se vykoupali v moři a vyjeli zpátky k hranicím. Ten den bylo snad největší vedro z celé cesty.

V nezajímavém městě Trebinje jsme si dali podprůměrnou čorbu za nadprůměrnou cenu. Potvrdila se nám tu dvě pravidla – nesedej si do hospody bez lidí a neobjednávej si jídlo, když neznáš cenu předem. Jediným lákadlem města byl, aspoň pro nás, osmanský most z roku 1574. Česky a srbsky se mu říká Perovićův most, bosensky Arslanagićův. Ochladili jsme si nohy v ledové vodě říčky Trebišnjica a rozhodli se tohle město opustit.

Perovićův most, Trebinje
Perovićův most, Trebinje

Na pumpě za městem jsme potkali dva motorkáře z Českých Budějovic. Jeli z Mostaru, my na Mostar. Původně jsme si to chtěli trochu víc poklikatit a podívat se i k vodopádům Kravica, ale nešlo to. Vedro bylo takové, že se dá celkem lehce popsat. Představte si, že máte na sebe celou cestu puštěný horký fén. Kůže na nezakrytých místech nás bolela, Lída byla na omdlení, její vespa ukazovala 46 stupňů.

Nekropole Radimlja, Stolac

Nekropole Radimlja, Stolac
Nekropole Radimlja, Stolac

Středověkou nekropoli Radimlja jsme měli na seznamu, ale protože nebyla na naší původní trase, zapomněli jsme na ni a doufali, že někde na cestě tyhle působivé kameny potkáme. Jsou totiž roztroušeny na více místech země. U Stolace je jich ale 133 pohromadě a nám se tahle úžasná podívaná nakonec dostala do cesty úplně náhodou. Na chviličku jsme zastavili a Jirka si udělal aspoň pár fotek, zatímco Lída rozdávala dětem hašlerky.

Dervišův dům, Vrelo Bune

Blagaj je už jen kousek od Mostaru. Když jsme sem přijeli, bylo nám z vedra špatně a fontánku s pitnou vodou jsme využili k pití i polévání hlav a nohou i s botami, Lída byla málem zralá na kříšení (možná jsme omylem odhalili tajemství křtu). V Blagaji je známá atrakce – pramen řeky Buny a přímo u něj stojící „Dervišův dům„, jinak také Blagaj Tekke.

Vrelo Bune a Dervišův dům
Vrelo Bune a Dervišův dům

Buna tady pramení v podzemní krasové jeskyni pod stometrovou vápencovou stěnou. Pramen je až překvapivě silný, žádný čůrek, jako známe u jiných řek. Stovky let starý Dervišův dům se tyčí přímo u pramene a spolu tak vytváří turisticky atraktivní panorama. Osvěžili jsme se tu – Buna je tu hodně studená, ale nezdála se nám až tolik studená, jako voda u Perovićova mostu, která studila, až to bolelo.

Mostar

Mostar patří k hlavním turistickým lákadlům Bosny a Hercegoviny. Jméno dostal podle své dominanty, Starého mostu. Obloukový Stari most pochází z osmanské éry, otevřen byl v roce 1566. Během občanské války byl zničen Chorvaty (9. 11. 1993). V roce 2004 byl znovu otevřen po rekonstrukci tureckou stavební firmou, která striktně použila původní stavební technologie z dob Osmanské říše. Roku 2005 byl most zapsán na seznam památek UNESCO.

Stari most, Mostar
Stari most, Mostar

Do města jsme přijeli k večeru, našli dvoulůžák v hostelu kousek od mostu, ubytovali se a do noci pak courali tureckým centrem města (všechno kolem mostu), nasávali atmosféru a taky trošku piva…

Majitel hotelu byl Bosňák – tedy bosenský muslim. Od pohledu byste to nepoznali. Milý mladý kluk kolem 35, ještě v noci nás pohostil skvělou bosenskou kávou (i s tím neodmyslitelným žužu) a dost jsme si povídali. Když jsme se ptali na soužití Bosňáků, Chorvatů a Srbů ve městě a zemi, řekl nám, že vždycky po volbách žijí všichni v klidu, jen před volbami různí místní pitomiové rozpoutávají národnostní a náboženské spory. Zmínili jsme i ženy, zahalené od hlavy k patě v burkách a on nám vysvětlil, že to jsou turistky, převážně z Afganistanu. Je pravda, že místní mladé muslimky, přestože jejich náboženská příslušnost byla na první pohled jasná, dokázaly svou ženskost a krásu dát patřičně najevo.

Den 15
Čtvrtek 3. 8. 2017 – Mostar-> vodopád Kravica -> Makarska

Budíček v osm, sbalili jsme a věci i vespy nechali v hostelu. Kafe a snídaně poblíž mostu, poslední procházka tou nekončící tureckou tržnicí (nakoupíme suvenýry? koukej na ty ručně tepané měděné džezvy a všechno, co tě napadne… to měli v Srajevu taky, netahej domů krámy… šiš tak si to kup … ále, prdim na to, máš pravdu) a kolem jedenácté už jsme zase stoupali do hor.

Vodopády Kravica

Další z místních lákadel, vzdálené od Mostaru asi 40 km směrem na jihozápad zpátky k Chorvatsku. Rozlohou ani velkolepostí nejsou srovnatelné s Plitvickými jezery v Chorvatsku, v turistické návštěvnosti si s nimi ale moc nezadají. Obrovské parkoviště bylo plné českých a polských aut a autobusů. Zase všichni okukovali vespy a měli otázky, po dvou týdnech už jsme na to byli zvyklí.

Vodopády Kravica
Vodopády Kravica

Potkávali jsme nadšené lidi (tady je to úžasný), my byli znechuceni. Zatím jsme se v celé BiH setkávali s pohostinností a milými lidmi. Tady to bylo jak na nejhorší chorvatské atrakci – možná tím, jak jsme byli k Chorvatsku blízko.

Na jednom místě ochranka hrubě vyhazovala lidi (to patří restauraci), jinde po nás chtěl podnikavec zaplatit pronájem jeho místa atd. Přelidněno, neochota a arogance. Skočili jsme do vody, za 3 minuty vylezli a mazali odsud.

Baško Polje

Do Chorvatska jsme sjeli kousek pod Makarskou a ubytovali se v kempu Baško Polje, sousedící s Baška Voda. Vychutnali jsme si noční koupání na prázdné pláži a šli spát.

Den 16
Pátek 4. 8. 2017

Ani nevíme proč jsme tu zůstali. Hned ráno koupání na velké nudistické pláži. Díky obličejové masce se šnorchlem, kterou jsme cestou koupili, jsme mohli pod vodou pozorovat rybičky a Jirka si tak hodně spálil záda. Odpoledne strávil u stanu v bolestech. Lída tolik rybičky nepozorovala, tak si nespálila nic a na pláži vydržela o pár hodin víc (balil mě tam nějakej Chorvat, koupil mi pivo, jenže pak se snažil konverzovat, tak jsem ho poslala do pr… … hodná holka 🙂 ). K večeru sjela na Makarskou do lékárny pro Panthenol a Jirkovi se ulevilo.

Den 17
Sobota 5. 8. 2017 – Paška Polje -> Stari Grad

Split

Na cestu jsme se vydali už v osm, to byl asi náš rekord. Nemohli jsme se na hodinu nezastavit v krásném Splitu, taky tu bylo hodně turistů, ale proti Dubrovníku to byla brnkačka. Historické centrum s přístavem není velké, ale samotný Split, jako druhé největší město Chorvatska, byl ve srovnání se zmíněným Dubrovníkem obrovský. A kromě centra nezajímavý, ale centrum za to opravdu stálo.

Split
Split

Cestou jsme něco poobědvali a upalovali k Zadaru. Upalovali … tady by asi bylo fajn říct, a většina Čechů to zná, že skoro celá cesta Chorvatskem je dlouhá štreka pořád a pořád kolem moře, z druhé strany hory. Je to samozřejmě krásné a i když může být cesta nudná, výhledy na jaderská panoramata se jen tak neokoukají, zvlášť kýčovité západy slunce jsou … kýčovitě krásné.

Vinnetouova hora

Vykoupali jsme se na další malé nudistické pláži a jeli nahoru. Na horu. Tu u Zadaru, kde se natáčel Vinnetou. Takových míst je na Balkáně spousta, ale tuhle horu jsme vídali pořád a pořád v každém dílu, chtěli jsme ji vidět zblízka. Asfaltová silnice se změnila ve štěrkové serpentiny, stoupali jsme dlouho, všude kolem nás nápisy Pozor miny. Nevěděli jsme, že i v Chorvatsku. Horu jsme viděli už z dálky, celé pohoří, hnalo nás to po tom bílém štěrku.

Hora, kde se natáčely scény filmu Vinnetou
Hora, kde se natáčely scény filmu Vinnetou

Nahoře jsme chvíli vegetili, vyfotili si ten vápencový kopec, trochu neúspěšně zvedli dron (podrobněji popsáno v Jirkově článku o dronech) a pro jistotu s roztaženýma nohama serpentili po štěrku zase dolů. Až se za námi prášilo.

Kemp Stine
Kemp Stine

Kolem deváté večer jsme dojeli do kempu Stine (opět jsme ho našli po cestě) u Stareho Gradu. Malý, ale možná nejhezčí kemp na naší cestě. Terasy nad mořem, vážně něco jiného než ty ostatní placky. Stan jsme stavěli potmě, Jirka spal pod širákem, záda pořád ještě pálila a ve stanu bylo větší vedro.

Den 18
Neděle 6. 8. 2017 – Stari Grad -> Rovinj

Neděle byla náročná. Projet celý zbytek chorvatského pobřeží a dostat se do naší poslední místní destinace, Rovinje na poloostrově Istria. Tady už jsme na vespách byli o rok dřív, ale tenkrát to byl cíl, dnes poslední rozloučení s Jadranem. Nešlo o nijak extrémní vzdálenost, celkem něco kolem 280 kilometrů, problém nastal jinde. Cesta po pobřeží kolem hor byla jako už každý den krásně nudná, ale asi v její půli, někde u Senje, začal foukat silný vítr. V Senji to s námi tak mlátilo, až jsme zastavili, že počkáme, až to přejde. Servírka v bistru nám vysvětlila, že nepřejde, že Senj je tím větrem proslulá a že prostě máme jet dál. Ten vítr má jméno – Bora – a začíná v chorvatských horách a žene se k moři. Když se vážně rozzlobí, umí povalit náklaďák.

Nic jiného nám tedy nezbývalo a příštích asi 160 kilometrů jsme strávili v pozici vždy připraven na větrnou facku nevím z které strany a nevím jak silnou. Bylo to opravdu nepříjemné a nebezpečné. Aspoň z našeho pohledu, jeli jsme jak připosraní a hlídali se navzájem. Když jsme ale viděli, jak bezstarostně kolem nás sviští místní skútristé, bylo nám jasné, že dnes má Bora dobrou náladu. My neměli.

30 kilometrů před Rijekou jsme našli další malou nudistickou pláž, zastavili vespy u cesty a ještě trochu se osvěžili.

Dramalj, jedna nudistická fotka :)
Dramalj, jedna nudistická fotka 🙂

Rijeka

Odpoledne jsme se zastavili v Rijece. To jméno znamená řeka. Nám bylo městečko moc sympatické, cítili jsme se tu jako doma. Tady u nás doma. Přitom ze všeho nejvíc připomínalo takový jugoslávský Terst, což vlastně i vždycky bylo. Vedle Terstu to bylo další spojení moře s habsburskou Vídní.

Rijeka
Rijeka

Neměli jsme ale čas na víc, než na kafe a fackováni větrem se plížili k Rovinji, kde už nás čekal náš kamarád Aleks z Lublaně. Měl tu na celé léto apartmán a nabídl nám, ať u něj zůstaneme.

Rovinj

V osm jsme se setkali, ubytovali a za pár minut se strhla velká bouřka. Tak proto ten vítr. Když odbouřilo, jeli jsme všichni na pivo.

Den 19 – 21
pořád Rovinj

Nabírali jsme síly. I vyčerpávali. Koupali jsme se, procházeli, projížděli, pařili, s Aleksem nebo sami, když chtěla Lída spát, šli pařit Jirka s Aleksem a vraceli se pozdě v noci nebo k ránu (Aleks znal místa, kde to žije dlouho). Potkávali jsme i další známé a nové známé si dělali.

Rovinj
Rovinj

Znovu jsme courali kamennými uličkami malebné Rovinje, znovu jsme se – tentokrát cíleně – váleli a koupali na proslulé pláži Punta Križ a sledovali okolní cvrkot. I tady jsme potkávali známé. I v barech a klubech. Jako bychom sem už patřili…

Krásná vespa v krásných uličkách Rovinje
Krásná vespa v krásných uličkách Rovinje

Nepatřili. Ten krátký čas uplynul jako voda, poslední večeře s Aleksem a novými srbskými přáteli a ráno zase balit… A good bye, moře, good bye, Balkáne…

Rakija connecting people :)
Rakija connecting people 🙂

=== dokončení příště

pozn.: opět bez videa, aspoň prozatím… příště se všemu budeme věnovat dřív, teď trochu se studem přiznáváme, že už trpíme cestovní horečkou před Expedicí Horilka, která začne snad už za necelý týden… 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *