Po nočním focení se odjezd plánovaný na brzkou ranní hodinu odsunul na pozdní odpoledne.
Než jsem se prospal, Lída měla ještě skvělý nápad a zajela dokoupit různobarevné pytle – každý na něco jiného (hygiena, technika…). Tento způsob organizace se nám během cesty každodenně jevil jako nedocenitelný, kromě času šetřil hlavně spoustu nervů.
Den 1
čtvrtek 20. 7. 2017 16:50 – Praha -> Pávov
Sbalili jsme, naložili Vespy, málem nastartovali… a strhla se bouřka.
Původně jsme chtěli vyrazit ráno a dostat se po dálnici ideálně až do Budapešti, ale něco nám říkalo, že ani k večeru nebude problém dojet někam na Slovácko a rozdělit tak cestu z prvního dne na přibližně dvě půlky.
Přestalo pršet. Vyrazili jsme. Začalo pršet a pršelo. Po 12 kilometrech od domova padlo přes interkomy v helmách první rozhodnutí – přestávka na pumpě – pršelo jen trochu, ale Lída si pro jistotu oblékla nepromoky. Po 38, kdy už jsme přes hustý déšť skoro neviděli na cestu, musel Jirka sundat kompletně promočené džíny, přes suché natáhnout svoje nepromokavé oblečení a po chvíli čekání déšť trochu polevil, tak jsme jeli dál, až nakonec pršet přestalo.
Ale bylo už kolem deváté večer a věděli jsme, že na jih Moravy to už za světla nedáme. 102 km od domova jsme si dali guláš na té velké OMV pumpě, přes Camping.info aplikaci našli nejbližší kemp Pávov (asi 20 km před námi). V tu chvíli jsme ale u sebe měli víc eur než korun, volali jsme tedy do kempu, jestli můžeme platit kartou. Recepce už byla zavřená, ale dostali jsme pokyn se ubytovat a platbu vyřešit až ráno. Do kempu jsme přijeli před desátou hodinou. Za 5 hodin na cestě po dálnici jsme tedy ujeli něco přes 120 kilometrů.
Nejhorších bylo těch prvních 38 kilometrů, byli jsme pořád tak blízko od domova, že se nám oběma v hlavách honila myšlenka na návrat. Naštěstí jsme to prolomili.
Rozbalili jsme stan a už se blížila další bouřka. Pršelo a bouřilo celou noc, pořád nás to budilo. Pořádně jsme usnuli až kolem čtvrté ráno.
Mimochodem ten kemp můžeme vážně doporučit. Celkem logicky ale (díky své poloze) slouží převážně lidem, jako jsme my – na jedno přespání, když už nás ta dálnice nebaví.
Za jednu noc, dvě osoby, dvě Vespy a stan jsme platili celkem 320 Kč.
video z prvního dne na cestě
Den 2
Pátek 21. 7. 2017 – Pávov -> Budapešť
Ráno bylo krásně. Vyrazili jsme v 10:30 zpět na D1 a konečně se nám přeplo v hlavách. Už žádné myšlenky na návrat, směr Balkán je jasný.
Za Brnem první tankování, obě Vespy „plnou“ celkem za 480 (cena benzínu 33,70 Kč/l).
Ve 13:00 jsme bez zastavení přejeli slovenskou hranici, na odpočívadle v Malackách si o něco později dali kapustnici (to je zelňačka) a letěli dál. Obě Vespy jely naprosto dokonale, bylo krásných 27 stupňů, jen na té dálnici hodně větrno.
V Győru jsme opět zapauzovali, našli přes Airbnb ubytování v Budapešti, dali si zmrzlinu, z bankomatu vytáhli 29000 forintů (necelých 2500 korun) a pokračovali na Budapešť. Teplota už byla 33 stupňů.
Za Győrem nás čekalo první zahraniční tankování – cena 380 HUF (32 CZK) za litr.
Dálnice byla volná, jeli jsme stabilně kolem 110 km/h. Aspoň nám to tak přišlo, naše aplikace říkala něco jiného…
video z cesty z kempu Pávov do Budapešti
Budapešť
Kolem sedmé hodiny večer jsme utahaní sjeli z kopce a přes monumentální bílý Alžbětin most vjeli do centra Budapešti (vlastně Pešti). O půl hodiny později jsme podle navigace dojeli na místo ubytování. Ubytovali jsme se na dvě noci, celý byt přímo v centru vyšel přes AirBnB asi na 3000 Kč.
… místo k bydlení jsme si nemohli vybrat líp. V centru staré židovské čtvrti, která byla od války v hodně neutěšeném stavu. Přímo proti zadnímu vchodu našeho dočasného domu, ulici Dohány, stojí Velká synagoga (největší v Evropě a jedna z největších na světě, pojme téměř 3000 sedících návštěvníků). A všude kolem desítky barů včetně toho nejznámějšího, ruin baru Szimpla. Tam jsme samozřejmě zajít museli. Tuto část města, která nám atmosférou tolik připomínala Berlín – a ten máme moc rádi, popisuje poutavě Dan Brown ve své poslední knize Počátek.
Ceny v Budapešti byly stejné nebo spíš o něco nižší než v Praze. I tak jsme tu ty desetitisíce utratili hravě a před odjezdem vybírali další.
Asi si uvědomujeme, že je druhá část tohoto článku trošku na přeskáčku. Ale přesně takový byl náš den a dvě noci v Budapešti. Odjížděli jsme nadšeni a víme, že se sem určitě musíme vrátit na delší dobu. Nebo raději častěji… Teď už na nás ale čekal jih a při našem příštím přejezdu Dunaje pomyslná hranice Balkánu.
=== fotky jsou z mobilů, Fuji Instax Square a Fuji X100F, video z GoPro Hero
(pokračování příště)