Vespa Balkan Trip 2017 (2. díl) – Budapešť volá

Po nočním focení se odjezd plánovaný na brzkou ranní hodinu odsunul na pozdní odpoledne.

Než jsem se prospal, Lída měla ještě skvělý nápad a zajela dokoupit různobarevné pytle – každý na něco jiného (hygiena, technika…). Tento způsob organizace se nám během cesty každodenně jevil jako nedocenitelný, kromě času šetřil hlavně spoustu nervů.

Den 1
čtvrtek 20. 7. 2017 16:50 – Praha -> Pávov

Sbalili jsme, naložili Vespy, málem nastartovali…  a strhla se bouřka.
Původně jsme chtěli vyrazit ráno a dostat se po dálnici ideálně až do Budapešti, ale něco nám říkalo, že ani k večeru nebude problém dojet někam na Slovácko a rozdělit tak cestu z prvního dne na přibližně dvě půlky. 

První den na cestě

Přestalo pršet. Vyrazili jsme. Začalo pršet a pršelo. Po 12 kilometrech od domova padlo přes interkomy v helmách první rozhodnutí – přestávka na pumpě – pršelo jen trochu, ale Lída si pro jistotu oblékla nepromoky. Po 38, kdy už jsme přes hustý déšť skoro neviděli na cestu, musel Jirka sundat kompletně promočené džíny, přes suché natáhnout svoje nepromokavé oblečení a po chvíli čekání déšť trochu polevil, tak jsme jeli dál, až nakonec pršet přestalo.

Ale bylo už kolem deváté večer a věděli jsme, že na jih Moravy to už za světla nedáme. 102 km od domova jsme si dali guláš na té velké OMV pumpě, přes Camping.info aplikaci našli nejbližší kemp Pávov (asi 20 km před námi). V tu chvíli jsme ale u sebe měli víc eur než korun, volali jsme tedy do kempu, jestli můžeme platit kartou. Recepce už byla zavřená, ale dostali jsme pokyn se ubytovat a platbu vyřešit až ráno. Do kempu jsme přijeli před desátou hodinou. Za 5 hodin na cestě po dálnici jsme tedy ujeli něco přes 120 kilometrů.

Nejhorších bylo těch prvních 38 kilometrů, byli jsme pořád tak blízko od domova, že se nám oběma v hlavách honila myšlenka na návrat. Naštěstí jsme to prolomili.

Rozbalili jsme stan a už se blížila další bouřka. Pršelo a bouřilo celou noc, pořád nás to budilo. Pořádně jsme usnuli až kolem čtvrté ráno.

Po první noci, kemp Pávov. Na Jirkově Vespě dosychají v slabém ranním slunci džíny.

Mimochodem ten kemp můžeme vážně doporučit. Celkem logicky ale (díky své poloze) slouží převážně lidem, jako jsme my – na jedno přespání, když už nás ta dálnice nebaví.

Za jednu noc, dvě osoby, dvě Vespy a stan jsme platili celkem 320 Kč.

Kemp Pávov, náš stan a Vespy vzadu u lesa

video z prvního dne na cestě

Den 2
Pátek 21. 7. 2017 – Pávov -> Budapešť

Ráno bylo krásně. Vyrazili jsme v 10:30 zpět na D1 a konečně se nám přeplo v hlavách. Už žádné myšlenky na návrat, směr Balkán je jasný.

Za Brnem první tankování, obě Vespy „plnou“ celkem za 480 (cena benzínu 33,70 Kč/l).

Ve 13:00 jsme bez zastavení přejeli slovenskou hranici, na odpočívadle v Malackách si o něco později dali kapustnici (to je zelňačka) a letěli dál. Obě Vespy jely naprosto dokonale, bylo krásných 27 stupňů, jen na té dálnici hodně větrno.

Motorest Malacky – tady už jsme si připadali jako cestovatelé 🙂
Kapustnica v Malackách
Bratislavu jsme bohužel museli projet bez zastávky a v 15 hodin přijeli do Maďarska. Na hranicích žádná kontrola, jen povinné zakoupení dálniční známky. Pro nás jediné – v Česku a na Slovensku se za motorky neplatí a dál už jsme dálnice neměli v plánu.
Na hranici Slovenska a Maďarska. Žádné kontroly, jen si tu každý musel koupit dálniční známku.

V Győru jsme opět zapauzovali, našli přes Airbnb ubytování v Budapešti, dali si zmrzlinu, z bankomatu vytáhli 29000 forintů (necelých 2500 korun)  a pokračovali na Budapešť. Teplota už byla 33 stupňů.

Za Győrem nás čekalo první zahraniční tankování – cena 380 HUF (32 CZK) za litr.

Dálnice byla volná, jeli jsme stabilně kolem 110 km/h. Aspoň nám to tak přišlo, naše aplikace říkala něco jiného…

Průměrná rychlost byla jiná, než ta pocitová. A to jsme zatím jeli jen po dálnici…

video z cesty z kempu Pávov do Budapešti

Budapešť

Kolem sedmé hodiny večer jsme utahaní sjeli z kopce a přes monumentální bílý Alžbětin most vjeli do centra Budapešti (vlastně Pešti). O půl hodiny později jsme podle navigace dojeli na místo ubytování. Ubytovali jsme se na dvě noci, celý byt přímo v centru vyšel přes AirBnB asi na 3000 Kč.

 

Szimpla bar
Szimpla bar
Szimpla bar
Szimpla bar
Szimpla bar
Chránit a pomáhat
Noční Budapešť
Jirkův deník
Budapešť je okouzlující ve dne i v noci. Já jsem tu nebyl spoustu let, Lída byla poprvé. Neměli jsme žádné ambice během dvou nocí a jednoho dne město nějak prozkoumávat. Chtěli jsme jen nasát jeho atmosféru, což se povedlo. Jak vizuálně, tak atmosférou nám Budapešť připomínala chvíli Prahu, pak Vídeň nebo dokonce …
Velká synagoga

… místo k bydlení jsme si nemohli vybrat líp. V centru staré židovské čtvrti, která byla od války v hodně neutěšeném stavu. Přímo proti zadnímu vchodu našeho dočasného domu, ulici Dohány, stojí Velká synagoga (největší v Evropě a jedna z největších na světě, pojme téměř 3000 sedících návštěvníků).  A všude kolem desítky barů včetně toho nejznámějšího, ruin baru Szimpla. Tam jsme samozřejmě zajít museli. Tuto část města, která nám atmosférou tolik připomínala Berlín – a ten máme moc rádi, popisuje poutavě Dan Brown ve své poslední knize Počátek.

Protože Jirka je blázen do trhů, neminula nás ani návštěva centrální tržnice Nagy Vásárcsarnok.
Paprika
Centrální tržnice
Centrální tržnice
Šafrán
Centrální tržnice
Centrální tržnice
Paprika
Centrální tržnice
Jen tak jsme se projeli druhou nejstarší linkou metra na světě (po Londýně) z roku 1896, procházeli se centrem Pešti, po nábřeží, posedávali v barech a hospůdkách. Na lázně a jiné aktivity nezbyl čas.
Zajímavý byl cvrkot nočního města. Ulice v centru byly plné mladých lidí, moc jsme ale nepotkávali páry. Většinou šlo o dvojice nebo skupinky stejného pohlaví. Bary byly narvané a do Szimpla jsme šli raději přes den, protože za tmy se venku vytvořila nekončící fronta. Ve dne jsme se dostali dovnitř bez čekání.
Fronta před Szimpla barem
Vespy jsme v Budapešti potkávali, ale i hodně napodobenin. Mezi nimi převládal model Honda Giorno.
Honda Giorno

Ceny v Budapešti byly stejné nebo spíš o něco nižší než v Praze. I tak jsme tu ty desetitisíce utratili hravě a před odjezdem vybírali další.

Asi si uvědomujeme, že je druhá část tohoto článku trošku na přeskáčku. Ale přesně takový byl náš den a dvě noci v Budapešti. Odjížděli jsme nadšeni a víme, že se sem určitě musíme vrátit na delší dobu. Nebo raději častěji… Teď už na nás ale čekal jih a při našem příštím přejezdu Dunaje pomyslná hranice Balkánu.

Fotka na závěr – pravý a poctivý maďarský guláš, tedy polévka… 🙂

=== fotky jsou z mobilů, Fuji Instax Square a Fuji X100F, video z GoPro Hero

(pokračování příště)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *