Ukrajinské hranice, mlhou a mýty zahalené

Podobně jako o ukrajinské dopravní policii se vypráví až hororové příběhy o přechodu ukrajinských hranic. Na naší cestě jsme hranice Ukrajiny přestupovali celkem čtyřikrát, vždy na jiném místě, pokaždé šlo o hranici s jiným státem. Tady jsou naše zážitky a zkušenosti z léta 2018.

Hranice Vyšné Nemecké – Užhorod

Pro jistotu hned na začátku zdůrazníme, že jsme jeli na vespách, což mělo při přechodu hranic své výhody.

Na motocyklu se na hranicích nečeká

Všechny čtyři ukrajinské přechody jsme přejeli přibližně v rozmezí 30 až 60 minut. Když jsme objeli několikakilometrovou kolonu kamionů, zastavili jsme na konci kolony osobních automobilů. Obhlédli jsme situaci, jestli a jak můžeme kolonu předjet. Když jsme do několika minut nezačali kolonu předjíždět sami, pokynul nám někdo z řidičů, ať jedeme, že přece motorky tu čekat nemusí.

Samotní celníci s tím nikdy neměli problém, někdy nás lehce pokárali, ale pokaždé nám vyšli vstříc a ještě navedli, kam se máme postavit. Jednou jsme špatně pochopili instrukce prvního a zajeli do pruhu pro diplomaty (CD). Z něj nás samozřejmě další hned vyhnal: „Vy máte diplomatické pasy?“.  I když se náhodou někdo tvářil nerudně, nikdy nás neposlali zpátky ani jinak neblokovali a nezdržovali.

I tady nám pomáhal milý úsměv a výraz prosby o pomoc – je vedro, v těch hadrech se pečeme, vespa nemá klimatizaci… prší… atd. Nebylo potřeba to říkat, naše vandrácky rozepnuté bundy a různě po vespách rozvěšené kusy oblečení to říkaly za nás.

Taky šlo v našem případě o jednoho člověka na jednom vozidle (z dodávek kolem nás vycházeli řidiči se štosem pasů), nevezli jsme žádný komerční náklad… prostě motorkář není na hranici výrazné zdržení.

Příjezd na hranici Ukrajiny

Úplatky nejsou potřeba

Skoro každý vám dá zaručenou radu – vložte do pasu několik eur, dolarů, hřiven, a projedete rychleji… Nic takového jsme nepotřebovali. A upřímně jsme si nedokázali představit, jak může na ukrajinské hranici pomoci úplatek někomu v osobním automobilu. Možná v případě těch kamionů, které stojí v samostatném pruhu v nekončící frontě, ale i tak…

Osobní auta totiž byla často ve dvou pruzích, někdy tak natěsno, že nebylo lehké projet ani na vespách. V jednom případě opravdu nebylo kudy projet a nás navedli pruhem, který byl za zátarasy a v protisměru, tedy určený pro výjezd z hranice z opačné strany.

Chceme říct, že auto, které stojí zazděné jinými auty v dlouhé frontě, se ani po zaplacení úplatku nemá kam a jak posunout. A když už se dostane až k budkám celníků, jde všechno hladce.

Možná by to mohlo fungovat třeba v noci, když si celníci dají šlofíka, tak je trochu popohnat (motivovat), ale my jsme jezdili ve dne za plného provozu a žádné úplatky neměly smysl.

Pokud máte osobní zkušenost a vysvětlení, jak vám úplatek urychlil přechod ukrajinských hranic, budeme rádi, když se podělíte v komentáři.

Byrokracie je veliká

Z jiných kontrolovaných hranic jsme zvyklí, že u strážní budky předložíme dokumenty a pokračujeme. Na ukrajinské hranici je to jinak.

Většinou měla kontrola na ukrajinské straně hranice čtyři fáze, jednou dokonce pět (na přechodu ze Slovenska v Užhorodě).

  1. Hned u vjezdu na ukrajinskou část hranice stojí uniformovaný celník s tužkou a štůskem papírků. Poprvé jsme ho přehlédli, měli jsme pocit, že si tam něco prohlíží.
    Tenhle člověk zapisuje vozidla a osoby v nich. V našem případě šlo o jednu osobu v (na) jednom vozidle. Na papírek napsal SPZ, číslo 1 (osoba) a někdy do kolonky typ vozidla napsal Piaggio nebo Vespa.
    Papírek nám předal a my jeli o 100 až 300 metrů dál, kde byla klasický celní brána s budkami úředníků.
  2. Následující fáze proběhla jen na přechodu Vyšné Nemecké (SK)/Užhorod (UA).
    Druhý celník si od nás tento papírek vzal, zeptal se, kam jedeme a co vezeme. Vespy a náklad si prohlédl, ale neprohledával. Na papírek dal razítko a vrátil nám ho.
  3. Budka Celní kontrola – do okénka jsme předali papírek a všechny dokumenty. Po vrácení přibylo na papírku další razítko.
  4. Budka Pasová kontrola – do okénka jsme předali papírek a všechny dokumenty. Po vrácení přibylo na papírku další razítko. A konečně razítko do pasu.
  5. Po dalších pár stech metrech, na výjezdu z hranice, stál podobný celník, jako na začátku. Těm, co přijížděli z druhé strany, rozdával papírky bez razítek, od nás si vzal orazítkovaný a nechal nás pokračovat mimo území hraničního prostoru.

Na všech dalších ukrajinských přechodech to bylo stejné, jen chyběl bod 2. Bylo jedno, jestli jsme Ukrajinu opouštěli nebo se do ní vraceli, ty čtyři kroky jsme po první zkušenosti (kdy jsme byli pořádně zmateni) brali jako automatickou věc.

Nic se nevyplňuje

Od dob, kdy máme s Ukrajinou bezvízový styk, není potřeba na hranicích vyplňovat různé bumážky typu kam jedeme, proč tam jedeme, jak dlouho tam budeme, co provážíme atd.

Kromě stanu, oblečení a dalších osobních věcí jsme vezli dost techniky. Kamery, dron, fotoaparát atd. Přemýšleli jsme o tom, jestli si nenechat seznam techniky sepsat a nechat notářsky potvrdit, aby nebyly problémy při výjezdu. Nakonec jsme to neudělali a nikoho to nezajímalo.

Ukrajinští celníci neprudí

Spousta lidí má hrůzu z toho, jak jim Ukrajinci budou prohledávat auta, zavazadla atd. Důvodem jsou i nízké ceny na Ukrajině, limity na alkohol, cigarety, benzín apod. a je faktem, že hlavně na slovenské a polské straně mají s pašováním z Ukrajiny hodně zkušeností.

Ukrajinské celníky nezajímalo, co přivážíme nebo vyvážíme. O tento typ kontroly se starají slovenští a polští celníci jako první na hranici Schengenu a Evropské unie se světem mimo.

Slovenský celník (při výjezdu ze Slovenska na Ukrajinu) si zapisoval stav tachometru a zajímal o stav benzínu v nádrži. Kvůli pašování benzínu. Když ale viděl naši hromadu bagáže a po informaci, že máme každý asi půlku nádrže (tedy něco kolem čtyř až pěti litrů), uznal, že asi nechceme jet na otočku natankovat do Užhorodu.

Při výjezdu do Rumunska nás překvapilo, že ani Rumuni nezkoumali, co vyvážíme z Ukrajiny do Evropské unie. Žádné šacování zavazadel, dokonce ani dotaz na limitovaný alkohol nebo cigarety.

Smlsli si na nás až v Polsku. Na ukrajinské straně opět jen čtyři známé kroky, ale polský celník prohlížel všechno. Byl milý, ale důsledný. Ochotně jsme předem přiznali, že provážíme maximální povolené množství vodky, tedy litr na hlavu, i tak ale strčil ruku do každého zavazadla a občas potvrdil – ano, jedna láhev…. Díval se i pod sedlo a do předních přihrádek. Ta Lídina byla nějak zkřížená a nechtěla se otevřít. Chtěl ji páčit šroubovákem, nakonec mu ale stačilo nahlédnout škvírou a smířil se s naším tvrzením, že je tam stejný obsah jako na stejném místě Jirkovy vespy.

Auta kolem nás šacovali ještě důkladněji, poklepávali čalounění, dívali se pod koberečky atd.

Vozidlo psané na vás

Tohle si ohlídejte. Pokud je v techničáku vaše jméno, je vše v pořádku. Ale když si půjčíte auto/moto od sestry nebo z půjčovny, budete na ukrajinské hranici potřebovat notářsky ověřenou plnou moc.

Popis jednotlivých přechodů

Vyšné Nemecké (SK) – Užhorod (UA)

Přechod mezi Slovenskem a Ukrajinou bylo jak setkání dvou světů. Na jedné straně slovenská celnice jako celkem běžný současný evropský standard. Ale hned první metry ukrajinské strany nás šokovaly. Věděli jsme, že jsou na Ukrajině špatné silnice, ale že už na prvním metru – ještě před celnicí – budeme kličkovat mezi dírami a výmoly na totálně rozbité silnici, to jsme nečekali ani ve snu.

Slovenská strana hranice Vyšné Nemecké (SK) – Užhorod (UA)

Celé to působilo, jako by nás chtěli odradit, jako by nás tu nechtěli.

Všechno bylo neuvěřitelně ošuntělé. Celní brána i budky, všechny ty závory a zábrany, uniformy celníků a dokonce i jejich nálada a jednání (slovenští působili svěže a profesionálně, ukrajinští unaveně a otráveně). Jako by se tady zastavil čas v dávných dobách Sovětského svazu.

Příjezd k ukrajinské celní bráně. Pruh se ještě zúžil, dvě auta vedle sebe zůstala.

V úzkém prostoru mezi budkami se tlačila auta (v jednom pruhu dvě vedle sebe) a skupinky lidí. Hloučky bez jasně viditelné fronty postávaly se štosy otevřených pasů u okének. Když nějaké auto potřebovalo projet, mačkali jsme se tělo na tělo, víc prostoru tam nebylo (v tom vedru to bylo vážně příjemné).

Vyšné Nemecké – Užhorod – tlačenice na hranici

My jsme se všech zmateně vyptávali – co teď, kam dál

Nutno říct, že všechny ostatní přechody vypadaly mnohem lépe, takže až vás tenhle přechod bude šokovat jako nás, nezoufejte 🙂

Porubne (UA) – Siret (RO)

Výjezd z Ukrajiny do Rumunska byl naprosto bezproblémový a ze všech nejrychlejší. Vzhledem k tomu, že jsme vjížděli zpět do EU, jsme očekávali velké kontroly a zdržení. Ale opět nás všichni pustili před sebe, kontrola na ukrajinské straně obsahovala zmíněné 4 body, rumunští celníci jen zběžně koukli do pasů a za dvacet minut jsme se už projížděli Rumunskem.

… i když následující hraniční přechod není ukrajinský, zmíníme ho, když už byl na cestě

Sculeni (RO) – Sculeni (MD)

Ano, na obou stranách se jmenuje stejně. Zase jsme opouštěli Evropskou unii. A naprosto bez problémů a rychle. I tady byly hloučky lidí u celních budek, ale obě strany hraničního přechodu jsme zvládli za 30 minut. A ano, nechali nás předjet.

Na rumunsko-moldavské hranici
Na rumunsko-moldavské hranici

Tudora (MD) – Starokozače (UA)

Opět velmi rychlý a bezproblémový přechod, na ukrajinské straně čtyři kroky s razítky na papírku. Za půl hodiny hotovo. Rychlosti možná pomáhalo i to, že celnice byla hodně prostorná. Ani jsme nikomu nepřekáželi, když jsme tu v dešti čekali skoro další půl hodiny pod střechou.

Krakovec (UA) – Korczowa (PL)

Tady nás navedli na předjetí do toho protisměrného pruhu, protože místo na předjetí tu prostě nebylo.

Na ukrajinské straně nikdo nedělal problémy, opět 4 kroky a pak popsaná prohlídka zavazadel na straně Polska. Včetně této důkladné kontroly celkem kolem jedné hodiny.

Poslední ohlédnutí z Polska zpátky na Ukrajinu

Jak vidíte, na hranicích se žádné velké drama nekonalo. Ale lidí v autech nám bylo opravdu líto a znovu děkujeme všem za ochotu, se kterou nás ne pouštěli, ale přímo posílali před sebe. Jen jednou na nás z auta někdo nesouhlasně houknul, ale jinak byli všichni velice ohleduplní.

Přechody s Rumunskem a Moldavskem byly jednodušší. Doporučuje se jezdit na Ukrajinu také přes Maďarsko. Pokud jedete autem, může vám to ušetřit spoustu času, i když si třeba zajedete o 100 kilometrů navíc.


Napište nám v komentářích, jaké jsou vaše zkušenosti. A připište, v jakém roce to bylo. Až to budou číst ostatní, pomůže jim aktuálnost informací. Děkujeme 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *