Naše první setkání s Vespou a co bylo dál

Jako u většiny vespařů (nebo vespistů, vyberte si sami) to začalo nenápadným rozmarem. V roce 2014 jsme si půjčili na víkend malou padesátku. Na tu Lídě stačil řidičák na auto a na první projížďky byla ideální, cokoliv silnějšího nám přišlo zbytečné. Během léta jsme si ji půjčovali ještě několikrát.

Ve dvou a s 50 ccm pod sedlem bylo dosažení Karlštejna asi tak maximum. I když vlastně ne, jednou jsme dojeli až na Slapy 🙂

Na jaře 2015 už si Lída kupovala Vespu ET4 125 ccm. Padesátka je asi fajn po popojíždění po uličkách Neapole, ale my jsme chtěli dál.

Étéčko jsme milovali. Jízdní vlastnosti na desetipalcových kolech si asi dokážete představit, drncalo to neskutečně a stabilita byla asi jako na koloběžce. Ale v létě jsme si půjčili ještě jedno ET a vyrazili ve třech na cestu do Náchoda, odkud jsme vyráželi po okolí (Adršpach, Orlické hory, Polsko…). Po dovolené nám tachometr naskočil o 900 km.

Chtěli jsme ještě dál! Lída si na jaře 2015 udělala papíry na velkou motorku (Jirka je měl), étéčko šlo do světa, Jirka koupil v květnu GT 200 a Lída GTS 250 (aby měla silnější a rychlejší 🙂

Následovala téměř na chlup přesně dlouhá cesta 2500 kilometrů do Chorvatska… Dost podrobně je popsána v Jirkově článku Na Vespách k Jadranu.

… a dál?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *